Nová tvář v kopřivnickém dresu: Tobiáš Mošnička

Tobiáši, vítej v týmu a gratulujeme k podpisu smlouvy. Těšíš se na kopřivnickou hokejovou kapitolu?

Děkuji. Ano, těším se, je to pro mě hodně důležitá sezóna, protože je to poprvé, kdy už nemůžu hrát za juniorku, takže bych se chtěl letos odrazit a udělat si dobrou pozici pro ty další v mužské kategorii.

Pocházíš z Valašského Meziříčí, tam jsi s hokejem i začínal?

Ano, začínal jsem v 5 letech, hrál jsem tady do 12. Pak jsem se přesunul do Třince.

Odešel jsi z domova za hokejem celkem mladý…

Necelé 4 roky jsem trénoval a hrál v Třinci a v této době jsem bydlel v hostitelské rodině, od 15 jsem mohl na internát. Nevím, jak by to vypadalo dále, ale přišel covid a já jsem se z Třince přesunul zpět na Valašsko, tentokrát na Vsetín. Tam jsem stihl ale jen 5 zápasů, než nám sezónu zcela zrušili.

Covidová doba ovlivnila mnoho lidí, nejen sportovců, jak to u tebe pokračovalo, když už se mohlo opět trénovat, hrát?

Chtěl jsem v hokeji pokračovat, ale už jsem neočekával nějaké „velké hokejové věci“. Vrátil jsem se do juniorky ve Valašském Meziříčí. Tam ale do mého hokejového osudu zasáhl trenér Doboš a hned po měsíci mě doporučil do bobřího Áčka, a tam jsem odehrál téměř celou sezónu.

Takže jsi už zůstal v kategorii mužů?

Ne, po výše zmiňované sezóně mě oslovili ze vsetínské juniorky, takže jsem se dostal opět do Vsetína, tam nám dvakrát po sobě těsně unikl postup do extraligy juniorů.

A nyní plynule z juniorky do mužů. Jak se říká, „přivedl si tě“ do Kopřivnice náš nový trenér Josef Doboš?

Dá se říct, že ano. Původně jsem nepočítal se scénářem, že bych hrál za Kopřivnici, protože jsem trénoval ve Valašském Meziříčí, ale na začátku srpna, pár dnů předtím než se šlo v Kopřivnici na led, tak mi zavolal trenér Doboš, jestli nechci týden na led s Kopřivnicí, protože ve Valmezu se začínalo až o týden později. Mně se ale hned na první dojem v Kopřivnici líbilo, zázemí je super a v kabině panuje přátelská nálada, tak jsme se nakonec s vedením domluvili na delší spolupráci.

Takže se ti tady zatím líbí?

Já jsem spokojený, se spoluhráči, s podmínkami, prostředím…těším se na sezónu.

Co říkáš na svůj první zápas v kopřivnickém dresu doma proti Novému Jičínu?

Ze začátku to nebylo úplně ono, ale tak od druhé třetiny, si myslím, už to bylo z mé strany lepší. A věřím, že se to bude ještě s dalšími odehranými minutami jen zlepšovat.

Hraješ nejraději vlevo?

Upřímně, je mi to jedno, ale určitě se tam cítím lépe. Ale nemám problém s tím hrát přes ruku. V juniorce jsem hrál první rok napravo, ale teď poslední 2 roky hraji celou dobu nalevo.

Kdybys nám měl prozradit, jaká je tvá hokejová přednost, co by to bylo?

Myslím si, že to je přehled na ledě a obětavost, blokuju hodně střely v oslabení. Dále je to za mě početní výhoda i nevýhoda.

A něco nehokejového na závěr. Je těžké skloubit hokej a školu/práci?

Zkoušel jsem hokej skloubit s vysokou školou, ale to jsem nezvládal dle svých představ, takže nyní pracuji ve Valašském Meziříčí. Někdy to samozřejmě je náročnější, jsou dny, kdy je toho na mě hodně, ale zatím to zvládám :-) .

Děkujeme za rozhovor a ať se ti v dresu HC ISMM Kopřivnice nejen líbí, ale i daří!