Miroslav Marek o hokeji minulém i současném

Miro, uteklo to, těch deset let ve druhé lize, že …

To ano. První roky to byla taková oťukávaná, sbírali jsme zkušenosti, byli jsme mladé mužstvo a postupně rok od roku jsme se zvedali a hráli zajímavé výsledky. I když jsme se každý rok dostali do play-off, tak jsme šli z posledního místa proti prvnímu, a to nebyla šance. Nejvíc mě mrzí asi ten rok, kdy to vyhrál Nový Jičín. Měli jsme tady skvělé mužstvo, tři nabité lajny, akorát v brankovišti se rozhodl Petr Hromada skončit a u nás se vystřídalo asi 8 brankářů a nedokázali jsme se s tím srovnat. Věřím, že kdyby zůstal, byli bychom ve finále.

S hokejem jsi v Kopřivnici začínal a teď už bez vynucené přestávky, kdy byla celá sezóna zrušená, jsi věrný modrožlutému dresu více, než deset let…

Je to tak. Hokejově jsem začínal v Kopřivnici ve 4 letech, do 12 jsem byl tady, pak jsem vyzkoušel Porubu, Vsetín a v 16 jsem se dostal do Nového Jičína. Tady jsem se poprvé potkal i s naším aktuálním trenérem Josefem Dobošem. A byl to právě on, kdo mě začal stavět do obrany místo do útoku a už mi to zůstalo.

V Novém Jičíně jsi také poprvé nakoukl do 2. ligy mužů?

Ano, jeden rok a následující rok mi zavolali z Havířova, kde jsem hrál dva roky extraligu juniorů. Po konci v juniorce mě přešla chuť do hokeje a na 4 roky jsem se věnoval pouze silniční cyklistice. Občas jsem chodíval hrát Hobby ligu a rozhodčího tam v té době dělal René Bartošák a říkal, ať si přijdu někdy zatrénovat s muži, že by chtěli postoupit o soutěž výš.

A přišel jsi …

Přišel. Ale až někdy v polovině sezony, pamatuju si, že jsem ještě jel cyklistický závod s profíkama ve Švýcarsku a další týden už jsem byl na ledě s Áčkem. Ale sezona to byla fantastická, jak s ohledem na to, že se pořád vyhrávalo, jací tu byli hráči a kolik chodilo diváků, to bylo neskutečné. Byl tu s námi Radek Bonk - pan hokejista a skvělý člověk. Jsem rád, že jsem toho mohl být součástí. A na to finále proti Uherskému Ostrohu, na to se nikdy nezapomene!

Změnila se hodně úroveň třetí nejvyšší soutěže za těch deset let?

Asi se to nedá moc srovnávat, změnilo se toho dost. Ta kvalita je podle teď mnohem větší, týmy jsou daleko vyrovnanější, nabité i hvězdami z první ligy a extraligy. S úctou k soupeři, když přijela Karviná, Orlová byly to zápasy, kdy se vyhrálo “na půl plynu”, ale teď to neexistuje, pokud nepodáme maximální výkon, nemáme žádnou šanci vyhrát s nikým. Každým rokem jde ta soutěž kupředu, i mediálně, což je jen dobře.

A Miroslav Marek – hokejista se taky změnil?

To se posuzuje těžko, spíš jde o to, co ode mě vyžaduje trenér. Za Jary Kofroňe jsem byl spíš defenzivní obránce, ale poslední 3 roky jsem spíš ofenzívně laděný, čeká se ode mě tvoření hry, podpora útoku a celkově větší zodpovědnost.

Za tu dobu, co hraješ, jsi vystřídal řadu parťáků, poslední sezony jsi nastupoval ve dvojici s Matěm Petrekem, letos vás kouč rozdělil a aktuálně nastupuješ s René Bartošákem.

S Maťem jsem hrál dvě a půl sezony. Už od prvního zápasu jsme si rozuměli, jako bychom spolu hráli celou kariéru, ale teď chtěl trenér rozvrhnout sílu do všech obran, tak nás rozdělil. Nemám problém hrát s kýmkoliv, jen potřebuji k sobe někoho, kdo bude víc bránit než já (smích). A s Rendou se známé od přípravky, víme, co jeden od druhého můžeme čekat, hraje se mi s ním velmi dobře.

Bohužel se ale celému týmu letošní sezona zatím nevyvíjí dle představ.

Je to zvláštní sezona, už od začátku se nám lepí smůla na paty. Máme zraněné hráče, pár jich odešlo, když někdo přišel, tak to hned zabalil. Někteří hrají se zraněním, abychom vůbec mohli hrát. Je to těžká situace, je nás málo, hrajeme jako jediný tým na tři lajny od začátku sezony. Chybí nám koncovky k obratu ke konci zápasu, nedostaneme soupeře pořádně ani pod tlak. Ale nechceme se na nic vymlouvat, každý hraje na maximum a chceme se ještě poprat o play-off!

Celkově lepší pohodě nenahrává letos asi ani fakt, že ty dlouhé výjezdy k soupeřům padly na středy.

Upřímně je to hrůza, aby se středy jezdily tak dlouhé výjezdy, to už rovnou můžeme spojit obě skupiny. Třeba na zápas do Žďáru n. S. jsme odjížděli ve 12 hodin, musíte skončit dřív v práci, přijeli jsme v 1 ráno. Než se vám podaří usnout, už vstáváte zase do práce. Naštěstí se mi snaží vyjít v práci vstříc a jsou tolerantní. Jiní to štěstí třeba nemají. Je to neúnosné a stavěné pro profi týmy, jejichž hráči nemusí druhý den do práce. Na Svazu by si měli uvědomit, že jsme pořád amatéři, které neživí hraní hokeje.

Ale určitě to ještě nevzdáváte. Vždyť třeba ze Žďáru jste přivezli dva body, z Brna jeden. Chtělo by to asi více bodovat hlavně doma.

Bude to hodně těžké, ale jak říkám, nic nevzdáváme, pořád věřím v naši sílu a chceme mít úspěšnou sezonu, a tím je postup do play-off.

A kdo je podle tebe letošním adeptem na vítězství v soutěži?

Myslím, že Havířov letos vítězství obhájí, i když to bude mít těžší než předešlý rok. Pár týmů se jim vyrovnává, ale nakonec budou těžit z toho ze jsou profíci a jsou víc odpočatí a natrénovaní.

Děkujeme za rozhovor a stejně jako hráči všichni pořád ještě věříme v play-off.

Dalším soupeřem bude ne příliš oblíbený tým z Valašského Meziříčí, který dorazí do Kopřivnice zítra, v sobotu 16. 11. Zápas startuje již v 16 hodin.