První gól mezi seniory pro porubského Tobiáše Vehovského

Tobiáši, gratulujeme k první brance mezi seniory a jsme rádi, že byla v kopřivnickém dresu. Možná nebyla poslední :-) Kam putoval puk?

Děkuji, uvidíme. Rád bych poděkoval za možnost vůbec za kopřivnické muže nastoupit. Puk jsem věnoval mamce, za to, co vše musela obětovat pro mě a pro bráchu.

To je hezké, jistě měla radost. Brácha taky hraje?

Myslím, že měla. Ano, Maxim je o dva roky starší, teď hraje ve vítkovické juniorce, už měl i pár startů v mládežnických reprezentacích. Vlastně jsem s hokejem začal asi ve třech letech i kvůli němu, protože on už hrál a já jsem chtěl za ním.

Kde jsi s hokejem začínal?

První začátky byly v Opavě, kde mě základy bruslení učila právě mamka. Tam jsem byl do 6. třídy, a pak už v Porubě až doteď.

A jak ses k nám do Kopřivnice vůbec dostal?

Ve čtvrtek mi trenér v Porubě řekl, že je možné, že půjdu hrát za Kopřivnici, ale nebylo to stoprocentně jisté. V pátek jsme hráli ve Zlíně a po zápase jsem se dozvěděl, že se zástupci klubů dohodli a že teda ano, že budu v sobotu hrát.

Líbil se ti sobotní zápas?

Zápas jsem si užil hodně, ten gól tomu ještě přidal na hodnotě a taky atmosféra úplně jiná, jelikož na juniorský hokej nechodí tolik lidí. Škoda jen, že se nevyhrálo. Chlapský hokej je trošku jiný, než u nás v juniorce, rychlostně ani moc ne, ale je jiný.

Jak ten gól vůbec padl, vzpomeneš si?

Bylo tam výborné napadání Filipa Fojtíka, dostal jsem to přímo na hokejku, vystřelil a padlo to tam.

Tak doufáme, že se ti u nás líbilo…

Líbilo, děkuji. V první řadě bych chtěl poděkovat všem spoluhráčům a rodině za podporu, hlavně Indymu (Filip Indrst) za to, že mi ukázal co a jak, pomohlo mi to hodně. A určitě se sem rád vrátím a pomůžu v následujících zápasech, když bude zájem.

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně štěstí v našem i porubském dresu, kde se bude se spoluhráči snažit vybojovat pro juniorku Poruby extraligovou příslušnost.