Rozhovor s oslavencem René Bartošákem

Rendo, tvůj kolega z obrany, Mira Marek, v nedávném rozhovoru popsal, jak se na vítězné finále s Uherským Ostrohem nezapomíná, jak to máš ty?

Byl to neskutečný zápas. Já nikdy nehrál žádný velký hokej, ale tu postupovou sezonu chodilo strašně hodně lidí na hokej. Poslední zápas si pamatuji, že byla úplně narvaná hala. Já v zápase ale moc neodehrál (smích). Tenkrát jsem byl dvakrát vyloučen, za napadení a za krosček, Venca Slabý, trenér, mě posadil, že jsem přemotivovaný. Ale vyhrálo se, to bylo důležité.

A navíc jsi tehdy v týmu nebyl z vaší rodiny jediný, že.

Nebyl, měl jsem tam strejdu Radka Bonka. Splněný dětský sen. Bonkáč je mým celoživotním vzorem, vynikající hokejista a ještě lepší člověk. Od dětství nás brával do Ameriky, Kanady, přes léto na prázdniny do Krnova. Bylo mi ctí si s ním zahrát v jednom týmu, sedět vedle něj v kabině, i když jenom v Krajském přeboru J

Ve zmiňované postupové sezoně byl v týmu ještě někdo ze stávajícího Áčka?

Ze současného A-týmu Mira Marek, Dominik Suchý, já a Honza Sluštík, který se k nám na chvíli vrátil.

Právě Mira zmiňoval, že se do mužů dostal i díky tobě …

Asi to tak bude. Bonkáč i Mira hráli Městskou ligu, já to pískal ve volném čase o víkendu. Jsem rád, že se je oba dva podařilo tehdy přemluvit, aby s námi hráli “krajáč” a pomohli Kopřivnici postoupit do 2. ligy.

Co se s tebou v posledních deseti letech dělo hokejově?

No… já to měl takové všelijaké (smích). Chvíli jsem hrál, chvíli nehrál. Dělal jsem i rozhodčího, pak zas zpátky hokej. Měl jsem i delší pauzu. Nová práce, narození syna, stavění domu - do toho prostě hokej nešel stíhat. Poté jsem se zase vrátil, myslím, že za Jardy Kofroně. Už jsem ale nehrál centra, ale naskočil jsem do obrany, kde jsem doteď.

A nyní k současnosti. V čem vidíš hlavní příčinu, že okupujete opačný konec tabulky, než by asi každý chtěl?

Trápíme se. Hlavní příčinu za sebe vidím v odchodu tří kvalitních útočníků, Pinďa (Vojtěch Pindel), Broďas (Jiří Brodek) a Machy (Matěj Mach). Ty body prostě chybí. Takové to zdravé jádro zůstalo, ale za mě ty body výše zmíněných odchozích prostě chybí - dohromady dělali cca 100 bodů, to je 50 gólů a letos už byly zápasy, kdy bychom vyhráli, kdyby padl nějaký golík navíc. Nehážeme ale flintu do žita a makáme dál! My v Kopru nehrajeme žádný krásný hokej, musíme si to odedřít!

Během dosavadní sezóny jsi tak trošku putoval sestavou, až jsi poslední zápasy už nastálo v první lajně s Mirou, jak se ti s ním hraje?

Já to tak mam každou sezonu. Nehraji stabilně s jedním obráncem. S Mirou se mi hraje ale výborně. Komu by se ale nehrálo, je to zkušený obránce, který je na tom výborně jak bruslařsky, tak technicky. Já jsem spíše pes obranář, takže si myslím, že se s Mirou dobře doplňujeme. Navíc se známe už od přípravky, takže víme, co můžeme jeden od druhého čekat.

Teď vás potkaly dlouhé středeční výjezdy na hřiště soupeřů. Dneska třeba míříte do Velkého Meziříčí. Jak nejčastěji trávíš dlouhé výjezdy a co na ně obecně říkáš?

Snažím se co nejvíce spát, teda aspoň cestou na zápas, cestou zpět to moc nejde.
Abych pravdu řekl, je to naprd. Chápu, že se to muselo letos nacpat vše do dvou kol, ale i to rozdělení naší skupiny po dvou kolech mi přijde stupidní a nehokejové. Naštěstí mám takovou práci, kdy si nemusím s nikým řešit žádné volno a dovolené, jak ostatní kluci, takže alespoň jedno malé bezvýznamné plus. Ale i mi se těžko vstává druhý den, když dorazíte třeba v 1 v noci domů a v 6 vstávat do roboty je náročné.

Doneslo se k nám, že jsi přeborník na nájezdy. Jak je to tedy s tím uměním nájezdů, jak potvrdil i tvůj bratr? Proč nejezdíš i v zápasech?

Nejsem žádný technický hráč, to vidí asi každý fanoušek, co se chodí dívat na hokej a alespoň trošku tomu rozumí. Nájezdy ale… no zeptejte se Darka nebo třeba Balďase (smích), když chci, tak prostě dám, něco jak buly, nikdy neprohraju.

Aby toho nebylo málo, plníš v kabině i funkci pokladníka, jak ses k tomu dostal, jak dlouho, je to náročné?

Vůbec netuším, jak se ke mně tato funkce přikutálela. Myslím, že mi ji předal kdysi Bilkač (Lukáš Bílek). V mé nepřítomnosti u hokeje přebral funkci Pargy (Jiří Pargač), a když jsem se vrátil, tak jsem si funkci vzal zpět. My těch peněz moc v hokeji nevyděláme, ale je třeba vybrat něco na asi tři „společenské akce“ za sezonu a sem tam nějakou večeři na dlouhých výjezdech. Funkce pokladníka mě baví, možná proto je naše kasa pořád nabouchaná, pokutuji všechno (velký smích).

Děkujeme za rozhovor!