Ondřej Sluštík nejen o uplynulé sezóně

Ahoj, Ondro, děkuji, že sis našel čas a můžeme udělat posezónní rozhovor.

Ahoj, Petro, no, musím říct, že se těm rozhovorům docela rád vyhýbám (smích).

Tak pojďme do toho. Ondro, určitě nelze mluvit o úspěšné sezóně.

O úspěšné sezóně, co se týká výsledků a předvedené hry, se rozhodně bavit nemůžeme. Před sezónou jsme si dali jasný cíl, a to dostat se po základní části do první sedmičlenné skupiny, což se nepodařilo a nakonec jsme byli rádi, že jsme se po nadstavbě vyhnuli baráži.

Zmínil jsi základní a nadstavbovou část. Vyhovoval vám letošní systém soutěže?

Já jsem to říkal už na začátku uplynulého ročníku. Podle mě to bylo úplně nesmyslné. Ať už se bavíme o rozlosování, tak i o rozdělení tabulky na dvě skupiny. V předchozím ročníku bylo rozlosování vymyšleno excelentně, ve středy jsme jezdili na venkovní zápasy „kolem komína“ a soboty to byly delší výjezdy. Za mě byl tento formát fakt super, nikdo si nemusel brát tolik volna v práci a nemusel to nahrazovat jiné dny nebo čerpat dovolenou. A co se týká rozdělení soutěže – taky mi nedává smysl, aby týmy v první sedmičce měly jiný počet zápasů než skupina bojující už jen o jediné místo do play-off.

První body v uplynulém ročníku přišly až v 6. kole. Utekl vám už začátek?

Když jsem před sezónou viděl rozlosování soutěže a týmy, se kterými máme hrát hned v úvodu soutěže, byl jsem docela rád, jak nám to vyšlo a že bychom mohli dobře nakročit do sezóny. Ale to, co jsme předvedli, bylo bohužel velké trápení v zakončení a postupně šlo vidět, že na týmy, kolem kterých jsme se v tabulce chtěli pohybovat, ztrácíme. Odstupem času musím říct, že jsme zřejmě trošku podcenili přípravu mimo led – posilovnu, suchou přípravu i regeneraci.

V celkem 11 případech nerozhodla základní hrací doba. Je sice pravda, že v šesti z nich jste brali bonusový bod vy, ale mnohdy byla škoda, že se to nepovedlo „urvat“ v 60 minutách.

Ono to je obrovský rozdíl, jestli vyhrajete za tři body a soupeř nemá žádný, nebo v prodloužení, kdy berete o pouhý bod víc jak soupeř. To vlastně v tabulce ani neodskočíte, ani nestáhnete ztrátu.

Třeba Nový Jičín byl letos nad naše síly v každém z pěti měření sil.

Tento soupeř je hodně zajímavý. Já si myslím, že ho snad nikdy neporazíme a že jsme z nich psychicky hodně dole, ještě než začne samotný zápas. Když se podívám na sestavu Nového Jičína, mají tam jednoho rozdílového hráče, podle mě asi nejlepšího v soutěži. Ano, my jsme je ani jednou nedokázali porazit, a když si to vezmeme, nebýt bodů, co získali v zápasech s námi, byli by tam, kde jsme se plácali celou sezónu my. Prostě body s Jičínem nám chybí, a kdybychom tato derby zvládali lépe, byli bychom kolem té osmé příčky my a ne oni.

Dokázali jste ale v sezóně porazit i Havířov, Vyškov nebo Havlíčkův Brod, týmy z čela tabulky.

Ano, to právě byla série tří zápasů, které nikdo nečekal, že zvládneme, od které jsme si všichni slibovali, že se vše zlomí k lepšímu. Bohužel se to úplně nepovedlo. Více jsme zápasy následně prohrávali, než sbírali body. Ale zase jsme si aspoň dokázali, že i s favority můžeme bodovat. Ale ne je pravidelně porážet. Radši bych porazil Brno, Nový Jičín nebo ValMez, než ty týmy, kterým vezmeme body a oni to v tabulce ani nepocítí.

Nejhorší série přišla na přelomu listopadu a v prosinci…

Mi bohužel přijde, že jsme měli špatnou sérii snad celou sezónu, takže kdy byla fakt ta nejhorší, vlastně ani nepoznám. Nebyli jsme vůbec schopní udělat nějakou šňůru vítězství a pořád jsme počítali hlavně porážky. Ty nás ubíjely jak fyzicky, tak psychicky a my se plácali pořád na dně.

Nelichotivé výsledky odnesl i trenér Doboš, který byl po vysoké porážce ve Velkém Meziříčí v polovině ledna odvolán a vyměnili si pozice s dosavadním trenérem a asistentem u 9. třídy Jaroslavem Kofroněm a Miroslavem Imrichem.

Osobně je mi hodně líto, že to došlo až k výměně trenéra, a když mi pan Hrubý volal, že nad tím uvažuje, osobně jsem byl proti. Pan Hrubý se ale pro tento krok rozhodl a zpětně můžeme říct, že byl správný. Pro mě osobně to byl okamžik, kdy jsem si řekl, že se už nemůžeme dívat před sebe, ale pod sebe v tabulce.

Impulsem mohl být v polovině ledna i příchod útočníka Honzy Matějky, později i druhého Honzy, zkušeného obránce Jana Výtiska. Do Kopřivnice se vrátil i Matěj Mach.

Ano, to jsem rád, že se povedlo. Myslím, že ani jeden nezklamali a pomohli nám v těch závěrečných bojích jak na ledě, tak v kabině, kde všichni tři zvedli náladu i v kabině. Tímto bych jim rád poděkoval.

Když už jsme se dostali k hráčským záležitostem. Máš za sebou první rok v roli sportovního manažera. Jaké to bylo?

Musím přiznat, že hodně náročné. Není to žádná sranda, často voláte, řešíte, vymýšlíte, mnohdy přemlouváte, nebo se dokonce doprošujete. Navíc, když se týmově nedaří, je to možná ještě složitější. Ale já jsem rád, že jsem tuto příležitost dostal a že mě manažer Jaroslav Hrubý celou sezónu podporoval a podržel. Přineslo mi to hodně zkušeností, kontaktů a hlavně pohled z druhé strany mince.

A jak zpětně vidíš tvorbu a skladbu kádru v uplynulé sezóně?

My jsme vsadili na určitou kostru týmu tvořenou zkušenýma klukama, kteří už tu měli několik sezón odehráno. Bohužel Michal Velecký, na kterého jsme hodně vsázeli jako na střelce, se zranil hned na začátku sezóny a nebyl schopný si zajít na operaci, naskočit zpět a pomoct nám. Před sezónou jsme už byli domluvení s Honzou Křivohlávkem, který měl plnit roli prvního centra a nahradit Vojtu Pindela. Bohužel to kvůli rodinným a pracovním povinnostem nakonec nedopadlo.
Od zkušených hráčů jsme si my i oni samotní slibovali víc, ale letošní sezóna se nepovedla téměř nikomu, to si nemusíme nalhávat. Já jsem třeba i překvapený z toho, že téměř celou sezónu vedl kanadské bodování Jirka Pargač, který je spíš srdcař a bojovník, než střelec a jako jeden z mála si splnil svoji roli. Pochvalu si určitě zaslouží i Andreas Kubáň. Poděkovat musím bráchovi Honzovi a Michalovi Dangovi, kteří nám přišli pomoct z Krajského přeboru a svoji práci si taky odvedli a pomohli nám. Během sezóny se k týmu připojil i obránce Pavel Korčián, před kterým musím smeknout, jakou dálku absolvuje na každý trénink, co sem dojíždí. Myslím si, že i mladí kluci dostali dost herních příležitostí a času na ledě, takže věřím, že nám to brzy vrátí. Mrzí mě, že více šancí v Kopřivnici nedostal náš odchovanec David Kyanka, ale jeho čas ještě přijde. Velmi dobře se předvedl také junior Tobiáš Vehovský, ten nás velmi mile překvapil a věřím, že pokud bude na sobě dále pracovat, bude z něj šikovný hokejista.

Můžeme prozradit nějaká další jména, která byla před sezónou nebo v jejím průběhu v tvém hledáčku?

Rád bych řekl, že jsme chtěli v Kopřivnici udržet Vojtu Pindela a Jirku Brodka, ale oba se rozhodli pro konkurenční týmy. Oslovili jsme také třeba Jirku Krisla, Honzu Marunu, Filipa Krzaka, Radima Hradila nebo Honzu Dluhoše, těch jmen bylo hodně, nevyjmenuji je teď všechny z hlavy, ale všichni se nakonec rozhodli jinak.

Na průběh sezóny mohla mít vliv i řada zranění, kterých letos rozhodně nebylo málo.

Musím uznat, že těch zdravotních komplikací jsme letos museli řešit hodně. I proto jsme vlastně museli sáhnout do juniorky Poruby, Vsetína nebo Třince. Před sezónou si poranil tříslo Filip Indrst, takže nemohl absolvovat ani přípravná utkání a naskočil až později. Hned druhý zápas si poranil koleno Michal Velecký, který pak skončil na celou sezónu. Patrik Gola utrpěl zlomeninu malíčku a musel ihned na operaci a mohl se vrátit do hry až na posledních 8 zápasů. Na konci roku si v Hodoníně zlomil zápěstí Pavel Korčián, do konce sezóny již nenastoupil. Na začátku prosince nám přišel pomoct Honza Hudeček, bohužel jen na jeden zápas, protože hned druhý den si zlomil prsty na ruce. Po novém roce zjistil Patrik Zeman, že má špatně srostlou zlomeninu ještě z juniorského angažmá, což mu vystavilo stopku do konce sezóny a nyní je již po operaci. Ve stejné době se zranil Marek Slavík, který musel na operaci s prasklým meniskem. A aby toho nebylo málo, 5 zápasů před koncem nadstavby, utrpěl tříštivou zlomeninu prstu Jirka Pargač, který s tím ještě hrál, než se rozhodlo, že jsme zachráněni.

A jaká to byla sezóna pro tebe jako hráče?

Asi jako většina hráčů v týmu jsem se trápil a čekal jsem od sebe více. Musím uznat, že letos bylo i náročné se soustředit jen na hokej. Dost těžká sezóna pro mě. Pracovat a hrát druholigový hokej je opravdu dost náročné, ten, kdo si tím prošel, mi dá jistě za pravdu.

Napraví to Ondřej Sluštík v příští sezóně?

Bude se snažit! Musím se hlavně lépe připravit už před sezónou, ale hodně se věnuji dcerám a už to není jako dřív, kdy jsem měl dost času jen na sebe. A už pomalu začínám. Zajel jsem si na lyže na 3 dny vypnout, s dětmi zajedeme nabrat sílu někam k moři, vyřeším problém s kolenem, a pak už začne příprava na další sezónu.

A co čeká sportovního manažera v nejbližších týdnech?

Pracujeme už na složení kádru pro příští sezónu, nebo spíše jsme na tom pracovali už během sezóny. Vytipovali jsme si nějaké hráče, se kterými se teď domlouváme na podmínkách. Oslovíme některé hráče, se kterými bychom rádi počítali i do další sezóny, tak s nimi se snad také již domluvíme, ať se můžou v klidu připravovat na další ročník a nečekat do srpna, jestli s nimi počítáme. Dále pracujeme na novém složení celého realizačního týmu, nějakou kostru máme, jen čekáme, až skončí všechny soutěže. Až budeme mít něco definitivně potvrzené, budeme informovat fanoušky.

Před sezónou jsi na celkového vítěze soutěže tipoval Havířov, na svém tipu stále trváš?

Naši část vyhráli, musím ale říct, že Šumperk je pěkně potrápil. Jsem přesvědčený o tom, že kdyby v naší soutěži měly všechny týmy stejné podmínky jako v Havířově, nevyhráli by. Ale ještě je čekají dost těžké zápasy a budou to mít hodně těžké, aby postoupili. A pokud postoupí, musí obměnit 90 % kádru.

Děkujeme za rozhovor a přejeme příjemné volno a „šťastnou ruku“ při tvorbě kádru na příští sezónu!

Já bych rád poděkoval, Petro, tobě za spolupráci, odvedenou práci jak pro nás v týmu, tak i pro celý klub. Dále bych rád poděkoval celému týmu a chtěl bych vzkázat „hlavu vzhůru“. Bylo to poprvé, co jsme se nedostali do play-off, a věřím, že to napravíme, protože ta síla tam je. Fanouškům patří také velké díky za to, že museli snášet porážky a naše špatné výkony na ledě, a přesto opět přišli, nebo dokonce přijeli i na venkovní utkání nás podpořit, opravdu děkuji všem nejen za sebe, ale za celý tým, moc si toho vážíme.

Díky.